Petr Fiala působil jako profesor, který omylem přišel na zasedání vlády místo na přednášku — a rozhodl se to neřešit.
Jeho kabinet připomínal tým, co má plán, ale ten je uložený v cloudu, ke kterému nikdo nemá heslo.

Když se řešila inflace, tvářili se, že je to přirozený jev — jako počasí nebo pondělní deprese.

Ministr, který měl tolik krizí, že si je musel psát na druhou stranu vizitky
Fiktivní ministr vnitra působil jako člověk, který má v kapse plán, ale omylem ho vypral v džínách.
Když vypukla další aféra, jen se usmál tím unaveným úsměvem člověka, který už ví, že tiskovka bude delší než jeho obědová pauza.

Ministr, který měl tolik zahraničních priorit, že mu doma museli připomínat, kde je hlavní vchod, ministr zahraničí jednou dorazil na inspekci krizového štábu s helmou nasazenou obráceně.
Tvářil se přitom naprosto klidně, jako by to byl nový bezpečnostní standard, který ještě nikdo jiný nepochopil.

Když mu ji pak někdo potichu otočil správně, řekl jen: „Aha… teď vidím, proč jste byli tak nervózní.“

ministr věcí neodkladně odložených
Specializace: vysvětlit, proč se nic neděje, a zároveň tvrdit, že se děje všechno.

Jeho kancelář má tři šuplíky: „Vyřešíme“, „Projednáme“ a „Ztratilo se“.

Věří, že zákony nemusí fungovat, stačí když dobře vypadají.

Vystupuje zásadně s úsměvem, který říká: „Já jsem v pohodě, problém máte vy.“
Její politická superpower: překlopit jakýkoli dotaz do monologu o tom, jak je důležité komunikovat pozitivně.